Hřebenovka po Malé Fatře přes vrcholy Baraniarky, Žitné, Kraviarské, Velký Kriváň, Chleb, Poludňový grúň, chata na Grúni do dědiny Starý dvor
Příjezd do Staré doliny a záčatek hřebenovky z parkoviště Starý dvor směrem na sedlo Príslop po modré turistické značce a dále vlevo ba vrchol Baraniarky 1270 m, Žítné 1265 m, Kraviarské 1361 m. Dále přes sedlo pod Kaviarským na sedlo Bublen 1510 m, vrchol Pekelníku 1609 m a Velký Kriváň 1709 m. Po užíti si panoramy z Velkého Krivaně sestup na hranu Velkého Kriváně a dále na Snilovské sedlo 1524 m a vzhůru na Chleb 1642 m, Hromové 1636 m, sedlo za Hromovým 1572 m a po hřebeni Stienky na Steny 1535 m a Poludňový grúň 1460 m na pivo do Chaty na Grúni 989 m. Po chvili oddechu konečný sestup na parkovistě Starý dvor.
Temnosmrečinská dolina, polsky Dolina Ciemnosmreczyńska, maďarsky Szmrecsini-völgy je dolina ve Vysokých Tatrách, která odbočuje z Koprové doliny směrem na východ. K Temnosmrečinské dolině ved oficiální turistický chodník z Podbanského, nebo z Popradského plesa přes Vyšné Koprovské sedlo. Vstup do Temnosmrečinské doliny stráží nádherný Vajanského vodopád spadající ze skalního prahu. Turistický chodník končí u Nižného Temnosmrečianského plesa, kde je překrasný výhled na pleso a okolní hřebeny a štíty jak Koprový štít, Čubrina, Szpiglasowy Wierch. V údolí je ještě Vyšné Temnosmrečianske pleso, které je uptostřed Temnosmrečinské doliny. Je to takový malý ráj uvnitř Vysokých Tater a najdete zde klid od turistů protože je to daleko.
Temnosmrečinské plesa
Nižného Temnosmrečianské pleso
Vyšné Temnosmrečianské pleso
Temnosmrečinská dolina je jedna z nejkrásnějších tatranských dolin, která je pokračováním Kôprovské doliny. Dolina je ohraničena masívy Prostredného chrbátu a hlavního hřebene Vysokých Tater s vrcholy Čierna lávka, Hrubý štít (polsky Szpiglasowy Wierch) a Čubrina. Na konci doliny se vypiná Kôprovský štít.
Mapa Temnosmrečianské doliny
Do Temnosmrečinské doliny vede z polské strany neoficiální trasa z sedla Wrota Chałubińskiego slovensky Vráta Chalubinského nebo Chalubinského brána. Úzké sedlo 2022 m přístupné od Morského oka nebo z doliny Pěti polských ples přes Szpiglasowe sedlo.
Svišť horský, slovensky svišť vrchovský, polsky świstak, vědecké jméno Marmota marmota patří podobně jako sysel obecný k hlodavcům z čeledi veverkovitých, od kterých se odlišuje podzemní způsob života. Sviště můžete potkat v nadmořských výškách od 1600 do 2350 m. Svišť žije na kamenito-travnatých stanovištích s velkým rozhledem. Kolonie svišťů maní 10 až 15 členů, v nichž žijí samice a odrostlejší mláďata, starší samci žijí samotářsky. Sviště žijí přirozeně pouze ve Vysokých Tatrách a Nízkých Tatrách, kde sice v minulosti vyhynuli, ale byli v druhé polovině 19. století opět vysazeni.
Polsky Wrota Chałubińskiego, kdysi Zawracik (slovensky Vráta Chalubinského nebo také Chalubinského brána) – uzké sedlo ve výšce 2022 m na hlavní hřebeni Vysokých Tater mezi Kopou nad Wrotami a Szpiglasowym Wierchem nebo Chalubinského vráta jsou mezi Hrubým štítem a Temnosmrečinskou věží. V minulosti tudy vedl značený přechod mezi Temnosmrečinskou dolinou a Dolinou Morskiego Oka. Chodník byl v roce 1958 zrušen, z důvodů zabránit přechodům z Polska na Slovensko a obráceně. Z polské strany Vysokých Tater do Chalubinského vrat chodník vede dosud.
Východná Vysoká 2429 m je jeden z mála turisticky přístupný vrchol na hlavním hřebeni Vysokých Tater s nádherným kruhovým rozhledem na nejvyšší tatranské vrcholy. Směrem na západ je hřeben součástí hlavního hřebene Vysokých Tater a spadá do sedla Poľský hrebeň, na který vede žlutá turistická cesta. Na sever je součástí hlavního hřebene Vysokých Tater a směřuje dolů do sedla Prielom. Jihovýchodním směrem začíná hřebenem a rozsocha Slavkovského štítu.
Výstup na vrchol Vychodní vysoké
Nejkrásnější výstup je z Lysé Poľany na hranicích Slovenska s Polskem po modré turistické značce přes Bielovodskou dolinou, která je nejdelší dolinou na severní straně pohoří a je jedinou dolinou alpského typu v Tatrách. Ze záčatku se jedná o příjemnou lesní cestu, ale v závěru doliny trasa pokračuje strmými výstupy až do sedla Poľský hrebeň a odtud vede trasy na vrchol. Ze sedla Poľský hrebeň je možné pokračovat Velickou dolinou k horskému hotelu Sliezský dom, nebo můžete přes sedlo Prielom dojít ke Zbojnické chatě a dále po modré až na Hrebienok.
Hrubý štít je vrchol v západní části hlavního hřebene Vysokých Tater na hranici Polska a Slovenska a je od západu čtvrtým významným vrcholem na hřebeni od Svinici 2301 m, Valentkové 2156 m a Hladkém štítu 2065 m. Na východě je Hrubý štít oddělen od pokračování hřebene sedlem Wyżnie Szpiglasowe Wrótka, zubatý hřeben se pak stoupá k vrcholu Čubriny 2376 m. Z vrcholu Hrubého štítu směrem k severovýchodu do Polska vybíhá postranní hřeben Miedzianeho 2233 m, který je oddělen sedlem Szpiglasowa Przełęcz slovensky Szpiglasové sedlo 2110 m.
Hrubý štít je zastíněn vysokými štíty v pokračování hřebene směrem na východ Čubrina, Mengusovské štíty, Kôprovský štít, proto nepůsobí jako dominující vrchol, ale oproti tomu je výborným rozhledovým místem pro tuto část Vysokých Tater a je přístupný po celý rok!
Výstup na Hrubý štít
výstup je možný po dvou trasách z polské strany a obě trasy procházejí nejkrásnějšími místy polských Vysokých Tater. Výstup údolím pięciu stawów polskich po modré značce a uprostřed údolí na třetím rozcestí vlevo nad pleso po žluté značce. Trasa stoupá po severních úbočích Hrubého štítu přes suťová pole pod sedlo, kde je třeba překonat krátký úsek jištěný řetězy. Pod tímto místem mohou ležet i v létě sněhová pole a led. Ze sedla Szpiglasowa Przełęcz krátkým pohodlným výstupem na vlastní vrchol.
Výstup od Morskiego Oka stoupáme po žluté značce do sedla Szpiglasowa Przełęcz. Tato cesta je dobrá pro sestup a osvětlení protějších hor. Je zde tzv. Gerlachowská vyhlídka, jediné místo s výhledem na Gerlachovský štít. Trasa vede po upraveném pohodlném chodníku kolem několika malých ples, s krásnými výhledy na Morskie Oko, Rysy a Mengusovské štíty. Ze sedla Szpiglasowa Przełęcz je krátký výstup na vrchol.
Z vrcholu Hrubého štítu je nádherný kruhový rozhled
Popis panoráma na videu
Kruhové panoráma z vrcholu Hrubého štítu na videu jsou od počátku je údolí Tichá dolina, za níž jsou Liptovské hole a v pozadí Roháče, vpozadí pak první vrchol Svinice, rozcestí Zawrat, Kozi Wierch, rozcestí Krzyzne, hřbet Miedziane, v dáli Havran a Ždiarská vidla, špičatá pyramida Kolového štítu, výrazný mohutný dvouvrchol Ľadového štítu a Malého Ľadového štítu, dva vrcholy se zubem mezi nimi Pyšný štít a Lomnický štít, dále Javorový štít, Východná Vysoká a Bradavica, Nižné Rysy, Rysy, Vysoká, zubatý dvojvrchol Mengusovského štítu a Čubriny, výrazný vrchol Kôprovského štítu 2363 m s dlouhým hřebenem, za kterým vyčnívá zubatý hřeben Hrubého vrchu, vrcholky Štrbského štítu a hřeben Solisek, za hřebenem Hrubého štítu špička Kriváně, konec.
Kamzík horský tatranský je endemický poddruh kamzíka horského, který žije pouze na území Vysokých Tater (Slovensko, Polsko) a Nízkých Tater a je součástí loga obou národních parků na území Vysokých Tater.
Kamzík horský tatranský – Kozica tatrzańska
Kamzík žije ve všech částech pohoří Tater: Západní Tatry (Slovensko a Polsko), Východní Tatry a Belianské Tatry a je nejsevernější populací kamzíků. Pro obavy z přežití kamzíků ve svém původním pohoří Vysokých Tater, byl kamzík horský tatranský v letech 1969 – 1976 uměle zaveden i do Nízkých Tater, kde během několika let bylo přemístěno 30 kamziků a současná populace představuje kolem 100 jedinců. Vzhledem k tomu, že tento poddruh v Nízkých Tatrách ještě v mladších čtvrtohorách prokazatelně žil, jednalo se vlastně o reintrodukci.
Aktuální populace horských kamzíků ve Vysokých Tatrách se daří dobře. Potvrdilo to sčítání z roku 2014. Na slovenské straně se pohybuje víc jak 1000 kamziků a v Polsku je dalších skoro 400 kamziků. Nejpočetnější stáda kamziků se pasou v Belianských Tatrách.
V českých horách se kamzík vyskytuje v Jeseníkách a Lužických horách. Do Lužických hor se kamzík dostal koncem 19. století, kde kamzíka dovezl z Rakouska a choval v oboře hrabě Kinský. Po rozpadu obory se kamzíci dostali do volné přírody, kde došlo k jejich aklimatizaci. Výskyt kamzíka je v Lužických horách bez přerušení více jak 100 let. Kamzíci utvořili několik oddělených hord a vyskytují se v celé hlavní části pohoří od Studence až po Jitravské sedlo. Občasný výskyt kamzíka je zaznamenán i v okolí Ještědu a na druhé části v okrajových pásmech NP České Švýcarsko, na které Lužické hory plynule navazují. Kamzící se vyskytují se především ve vyšších partiích hor nad 1000 m, ale v zimních měsících je můžeme potkat i u níže položených krmelců. Do Jeseníků byli kamzíci dovezeni v roce 1913 z Alp, koncem 20. století populace kamziků v Jeseníkách dosahovala až 800 jedinců, v současnosti je to podle vedení Správy CHKO Jeseníky něco přes 100 jedinců. Kamzík se často stává obětí chamtivých lovců a myslivců a prakticky jsou na hranici vyhubení.
Přechod z Podbanskéko přes Tichou dolinu na Závory a Hladké sedlo a dolů do Dolina Pięciu Stawów Polskich na turistickou chatu Schronisko Górskie PTTK w Dolinie Pięciu Stawów Polskich
Tichá Dolina
Tichá dolina se nachází v Západních Tatrách, kterou protéká Tichý potok. Tichá dolina se nachází v horní části Západních Tater směrem východ-západ, jež se postupně stáčí severojižním směrem. Vytváří hranici mezi geomorfologickými částmi Červené vrchy na severu, Liptovské Tatry na západě a Liptovské kopy na východě.
Sedlo Závory a Hladké sedlo na hranisi Slovenaka a Polska
Závory 1876 m je sedlo v západní části Vysokých Tater, které odděluje Liptovské kopy od hlavního vysokotatranského hřebene. Vedou do něj značené chodníky z Podbanského a Tří studánek.
Hladké sedlo 1994 m (polsky Gładka Przełęcz, maďarsky Sima-hágó, německy Glatter Pass) je jedno z nejnižších sedel v hlavním hřebeni Vysokých Tater a nachází se mezi Hladkým štítem a Valentkovou. Svahy od sedla spadají na polské straně do Doliny Pięciu Stawów Polskich a na slovenské do doliny Zadná Tichá (konec Tiché doliny). V roce 1889 vybudovalo Towarzystvo Tatrzańskie cestu z Doliny Pięciu Stawów Polskich přes Hladké sedlo do Tiché doliny.
Poznámka: V současné době je polská část stezky uzavřena, ale viditelná a minimálně využiváná. Oficiální a značená cesta je pouze na slovenské straně. Na sedle Závory a Hladkém sedle je klid od turistického ruchu a určitě tam potkáte kamzíky jak se toulají po svazích.
Dolina Pięciu Stawów Polskich (slovensky dolina Piatich Poľských plies, německy Tal der Polnischen Fünf Seen, maďarsky Lengyel-Öt-tó völgy) – dolina w polskich Tatrach Wysokich
Západní Tatry (slovensky Západné Tatry, polsky Tatry Zachodnie) náleží do horského systému Karpat a jsou částí geomorfologického celku slovenských a polských Tater a geomorfologické provincie Západní Karpaty. Rozkládají se na území o rozloze zhruba 400 km² a z toho 260 km² leží na území slovenského Tatranského národního parku a část na území polského Tatranský národní park. Celkový charakter pohoří Západních Tater je holnatý holnatý, pouze skupina hřbetu Roháče a Giewontu (Polsko) má alpinský až subnivální ráz. Nejvyšší vrchol je Bystrá 2248 m, ležící na Slovensku. Výstup na bystrou může být z Podbanského nebo z polské strany od turistické chaty Ornak nebo chaty na Polanie Chocholowskiej.
Polské Tatry Zachodnie
Na fotce vidíme Giewont, Ciemniak, Svinica. Pohled je z výstupu na vrchol Ornak.
Polský název Tatry Zachodnie je populární v polské literatuře až po roce 1868, dříve se jako název používalo Hale Liptowskie, Hale Liptowsko-Orawskie nebo Hale Liptowsko-Nowotarskie.
Pohled na Osobitou meti vrcholy Lučná a Borovec
Západní Tatry jsou součástí jádrového pohoří systému Fatransko-tatranská oblast. Centrum geomorfologického podcelku patří ke krystaliniku Vnitřních Západních Karpat a je tvořena hercynskými žulami a granodiority a z období svrchního devonu až spodního permu. Na jihu území Liptovské Tatry je budována pararulami, svory a migmatizovanými rulami s výskyty amfibolitů z období proterozoika až staršího paleozoika a také ortorulami a migmatity stejného geologického věku. Západní území Sivý vrch a na nejsevernější části Osobitá a Červené vrchy, na styku s flyšovým pásmem je geologicky velmi pestré, objevuje se zde mezozoikum Vnitřních Západních Karpat s výskytyvápenců, slínitých vápenců, slínovců, jílovců a pískovců spodní až střední křídy, dálevápenců, dolomitů, lokálně i břidlic a pískovců středního až svrchního triasu.
Západní Tatry s nejvyšším vrcholem Bystrá
Západní Tatry jsou cca o 400 m menší než Vysoké Tatry. Střední výška vrcholů v hlavním hřebeni se pohybuje od 2000 do 2100 metrů. Hřeben Západních Tater je dlouhý 42 kilometrů a táhne se ve směru východ – západ s mírným zatočením k jihu. Z hlavního hřebene vybíhá na sever i jih mnoho vedlejších rozsochů oddělenými hlubokými a velmi dlouhými dolinami. Na rozsochách leží mnoho vysokých vrcholů spolu s nejvyšším vrcholem Západních Tater – Bystrou 2248 m.
Grúň – Malá Bystrá, Kominiarski Wierch, Roháče, Klín
Velká Kamienistá, Smrečiny, Polská Tomanová a Vysoké Tatry
Bystré plesa Zapadní Tatry a Roháče, Baranec, Baníkov
Pyšné sedlo, Velká Kamenistá, Temniak, Svinica
Panoráma z Bystré na okolní hory a doliny
Pohled z Bystré v Zapadních Tatrách
Panoráma z Bystré 2 na okolní hory a doliny
Na jižním úpatí vrcholu Bystrá leží v ledovcových karech dvě Bystré plesa a níže je situované pleso Anitino očko.
K provozování webu potřebujeme my i naši partneři používat na tomto webu a dalších webech takzvané cookies. Cookies jsou soubory sloužící k osobnímu přizpůsobení obsahu, poskytování reklam na míru, měření jejich efektu a obecně k zajišťování lepšího, rychlejšího a bezpečnějšího webu. Používáním našich služeb souhlasíte se způsobem, jakým s cookies nakládáme. SouhlasímZobrazit podrobnosti
