Vysoké Tatry – Tritri

Temnosmrečinská dolina

Temnosmrečinská dolina a plesa

Temnosmrečinská dolina, polsky Dolina Ciemnosmreczyńska, maďarsky Szmrecsini-völgy je dolina ve Vysokých Tatrách, která odbočuje z Koprové doliny směrem na východ. K Temnosmrečinské dolině ved oficiální turistický chodník z Podbanského, nebo z Popradského plesa přes Vyšné Koprovské sedlo. Vstup do Temnosmrečinské doliny stráží nádherný Vajanského vodopád spadající ze skalního prahu. Turistický chodník končí u Nižného Temnosmrečianského plesa, kde je překrasný výhled na pleso a okolní hřebeny a štíty jak Koprový štít, Čubrina, Szpiglasowy Wierch. V údolí je ještě Vyšné Temnosmrečianske pleso, které je uptostřed Temnosmrečinské doliny. Je to takový malý ráj uvnitř Vysokých Tater a najdete zde klid od turistů protože je to daleko.

Temnosmrečinské plesa

Nižného Temnosmrečianské pleso

Vyšné Temnosmrečianské pleso

Temnosmrečinská dolina je jedna z nejkrásnějších tatranských dolin, která je pokračováním Kôprovské doliny. Dolina je ohraničena masívy Prostredného chrbátu a hlavního hřebene Vysokých Tater s vrcholy Čierna lávka, Hrubý štít (polsky Szpiglasowy Wierch) a Čubrina. Na konci doliny se vypiná Kôprovský štít.

Mapa Temnosmrečianské doliny

Do Temnosmrečinské doliny vede z polské strany neoficiální trasa z sedla Wrota Chałubińskiego slovensky Vráta Chalubinského nebo Chalubinského brána. Úzké sedlo 2022 m přístupné od Morského oka nebo z doliny Pěti polských ples přes Szpiglasowe sedlo.

Svišť v Tatrách

Svišť horský ve Vysokých Tatrách

Svišť horský, slovensky svišť vrchovský, polsky świstak, vědecké jméno Marmota marmota patří podobně jako sysel obecný k hlodavcům z čeledi veverkovitých, od kterých se odlišuje podzemní způsob života. Sviště můžete potkat v nadmořských výškách od 1600 do 2350 m. Svišť žije na kamenito-travnatých stanovištích s velkým rozhledem. Kolonie svišťů maní 10 až 15 členů, v nichž žijí samice a odrostlejší mláďata, starší samci žijí samotářsky. Sviště žijí přirozeně pouze ve Vysokých Tatrách a Nízkých Tatrách, kde sice v minulosti vyhynuli, ale byli v druhé polovině 19. století opět vysazeni.

Svišť horský v Nizkých Tatrách

Himálajští svišti

Svišť a mrkev

Wrota Chałubińskiego

Wrota Chałubińskiego – Tatry Wysokie

Polsky Wrota Chałubińskiego, kdysi Zawracik (slovensky Vráta Chalubinského nebo také Chalubinského brána) – uzké sedlo ve výšce 2022 m na hlavní hřebeni Vysokých Tater mezi Kopou nad Wrotami a Szpiglasowym Wierchem nebo Chalubinského vráta jsou mezi Hrubým štítem a Temnosmrečinskou věží. V minulosti tudy vedl značený přechod mezi Temnosmrečinskou dolinou a Dolinou Morskiego Oka. Chodník byl v roce 1958 zrušen, z důvodů zabránit přechodům z Polska na Slovensko a obráceně. Z polské strany Vysokých Tater do Chalubinského vrat chodník vede dosud.

Východná Vysoká turistům přístupný vrchol

Výstup na Východnou Vysokou z Tatranské Polianky

Východná Vysoká 2429 m je jeden z mála turisticky přístupný vrchol na hlavním hřebeni Vysokých Tater s nádherným kruhovým rozhledem na nejvyšší tatranské vrcholy. Směrem na západ je hřeben součástí hlavního hřebene Vysokých Tater a spadá do sedla Poľský hrebeň, na který vede žlutá turistická cesta. Na sever je součástí hlavního hřebene Vysokých Tater a směřuje dolů do sedla Prielom. Jihovýchodním směrem začíná hřebenem a rozsocha Slavkovského štítu.

Výstup na vrchol Vychodní vysoké
Nejkrásnější výstup je z Lysé Poľany na hranicích Slovenska s Polskem po modré turistické značce přes Bielovodskou dolinou, která je nejdelší dolinou na severní straně pohoří a je jedinou dolinou alpského typu v Tatrách. Ze záčatku se jedná o příjemnou lesní cestu, ale v závěru doliny trasa pokračuje strmými výstupy až do sedla Poľský hrebeň a odtud vede trasy na vrchol. Ze sedla Poľský hrebeň je možné pokračovat Velickou dolinou k horskému hotelu Sliezský dom, nebo můžete přes sedlo Prielom dojít ke Zbojnické chatě a dále po modré až na Hrebienok.

Zbojnické plesa

Hrubý štít – Szpiglasowy Wierch – Vysoké Tatry

Hrubý štít polsky Szpiglasowy Wierch

Hrubý štít výška 2172 m

Hrubý štít je vrchol v západní části hlavního hřebene Vysokých Tater na hranici Polska a Slovenska a je od západu čtvrtým významným vrcholem na hřebeni od Svinici 2301 m, Valentkové 2156 m a Hladkém štítu 2065 m. Na východě je Hrubý štít oddělen od pokračování hřebene sedlem Wyżnie Szpiglasowe Wrótka, zubatý hřeben se pak stoupá k vrcholu Čubriny 2376 m. Z vrcholu Hrubého štítu směrem k severovýchodu do Polska vybíhá postranní hřeben Miedzianeho 2233 m, který je oddělen sedlem Szpiglasowa Przełęcz slovensky Szpiglasové sedlo 2110 m.

Hrubý štít je zastíněn vysokými štíty v pokračování hřebene směrem na východ Čubrina, Mengusovské štíty, Kôprovský štít, proto nepůsobí jako dominující vrchol, ale oproti tomu je výborným rozhledovým místem pro tuto část Vysokých Tater a je přístupný po celý rok!

Výstup na Hrubý štít

výstup je možný po dvou trasách z polské strany a obě trasy procházejí nejkrásnějšími místy polských Vysokých Tater.
Výstup údolím pięciu stawów polskich po modré značce a uprostřed údolí na třetím rozcestí vlevo nad pleso po žluté značce. Trasa stoupá po severních úbočích Hrubého štítu přes suťová pole pod sedlo, kde je třeba překonat krátký úsek jištěný řetězy. Pod tímto místem mohou ležet i v létě sněhová pole a led. Ze sedla Szpiglasowa Przełęcz krátkým pohodlným výstupem na vlastní vrchol.
Výstup od Morskiego Oka stoupáme po žluté značce do sedla Szpiglasowa Przełęcz. Tato cesta je dobrá pro sestup a osvětlení protějších hor. Je zde tzv. Gerlachowská vyhlídka, jediné místo s výhledem na Gerlachovský štít. Trasa vede po upraveném pohodlném chodníku kolem několika malých ples, s krásnými výhledy na Morskie Oko, Rysy a Mengusovské štíty. Ze sedla Szpiglasowa Przełęcz je krátký výstup na vrchol.

Z vrcholu Hrubého štítu je nádherný kruhový rozhled

Popis panoráma na videu
Kruhové panoráma z vrcholu Hrubého štítu na videu jsou od počátku je údolí Tichá dolina, za níž jsou Liptovské hole a v pozadí Roháče, vpozadí pak první vrchol Svinice, rozcestí Zawrat, Kozi Wierch, rozcestí Krzyzne, hřbet Miedziane, v dáli Havran a Ždiarská vidla, špičatá pyramida Kolového štítu, výrazný mohutný dvouvrchol Ľadového štítu a Malého Ľadového štítu, dva vrcholy se zubem mezi nimi Pyšný štít a Lomnický štít, dále Javorový štít, Východná Vysoká a Bradavica, Nižné Rysy, Rysy, Vysoká, zubatý dvojvrchol Mengusovského štítu a Čubriny, výrazný vrchol Kôprovského štítu 2363 m s dlouhým hřebenem, za kterým vyčnívá zubatý hřeben Hrubého vrchu, vrcholky Štrbského štítu a hřeben Solisek, za hřebenem Hrubého štítu špička Kriváně, konec.

Kamzik – Rupicapra rupicapra – Kozica tatrzańska

Kamzík horský tatranský Rupicapra rupicapra tatrica – Kozica tatrzańska – Kamzík vrchovský tatranský

Kamzík horský tatranský je endemický poddruh kamzíka horského, který žije pouze na území Vysokých Tater (Slovensko, Polsko) a Nízkých Tater a je součástí loga obou národních parků na území Vysokých Tater.

Kamzík horský tatranský – Kozica tatrzańska

Kamzík žije ve všech částech pohoří Tater: Západní Tatry (Slovensko a Polsko), Východní Tatry a Belianské Tatry a je nejsevernější populací kamzíků. Pro obavy z přežití kamzíků ve svém původním pohoří Vysokých Tater, byl kamzík horský tatranský v letech 1969 – 1976 uměle zaveden i do Nízkých Tater, kde během několika let bylo přemístěno 30 kamziků a současná populace představuje kolem 100 jedinců. Vzhledem k tomu, že tento poddruh v Nízkých Tatrách ještě v mladších čtvrtohorách prokazatelně žil, jednalo se vlastně o reintrodukci.

Aktuální populace horských kamzíků ve Vysokých Tatrách se daří dobře. Potvrdilo to sčítání z roku 2014. Na slovenské straně se pohybuje víc jak 1000 kamziků a v Polsku je dalších skoro 400 kamziků. Nejpočetnější stáda kamziků se pasou v Belianských Tatrách.

V českých horách se kamzík vyskytuje v Jeseníkách a Lužických horách. Do Lužických hor se kamzík dostal koncem 19. století, kde kamzíka dovezl z Rakouska a choval v oboře hrabě Kinský. Po rozpadu obory se kamzíci dostali do volné přírody, kde došlo k jejich aklimatizaci. Výskyt kamzíka je v Lužických horách bez přerušení více jak 100 let. Kamzíci utvořili několik oddělených hord a vyskytují se v celé hlavní části pohoří od Studence až po Jitravské sedlo. Občasný výskyt kamzíka je zaznamenán i v okolí Ještědu a na druhé části v okrajových pásmech NP České Švýcarsko, na které Lužické hory plynule navazují. Kamzící se vyskytují se především ve vyšších partiích hor nad 1000 m, ale v zimních měsících je můžeme potkat i u níže položených krmelců. Do Jeseníků byli kamzíci dovezeni v roce 1913 z Alp, koncem 20. století populace kamziků v Jeseníkách dosahovala až 800 jedinců, v současnosti je to podle vedení Správy CHKO Jeseníky něco přes 100 jedinců. Kamzík se často stává obětí chamtivých lovců a myslivců a prakticky jsou na hranici vyhubení.

Petice Za záchranu jesenických kamzíků POMOZTE KAMZIKŮM!!!

Odkazy na informace o Kamzicích
Kamzík vrchovský tatranský
Kamzík vrchovský tatranský
Kozica tatrzańska
Jesenné sčítanie kamzíkov

Dolina Pięciu Stawów Polskich

Dolina Pięciu Stawów Polskich (slovensky dolina Piatich poľských plies, niemecky Tal der Polnischen Fünf Seen, madarsky Lengyel-Öt-tó völgy, česky dolina Pěti polských ples) je dolina w polských Vysokých Tatrách polsky Tatrach Wysokich

Dolina Pięciu Stawów Polskich z Hladkého sedla.

Dolina Pięciu Stawów Polskich je vysokohorská, poledovcová dolina nachazející se na teritoriu Tatrzańskiego Parku Narodowego, ve výšce od 1625 do 1900 m. Krajinu doliny tvoří žulové vrcholy Vysokých Tater, rozsáhlé plochy tráv a kosodřeviny, roztroušé velké kusy balvanů, suťových svahů, třpytivý povrchy ples. Ledovec vyřezzal v dolině rozsáhlé údolí ve tvaru půlměsíce s vrcholy směřujícími severozápad (pod Svinicou) a severovýchod (pod Svistovou Čubou). V údolí se nachází několik ledovcových ples o celkové rozloze 61 ha. Největší z nich je Velký stav polský (polsky Wielki Staw Polski) se nachází v nadmořské výšce 1665 m o ploše 31,14 ha a hloubce 79,3 m. Další plesa jsou: Zadní stav polský (polsky Zadni Staw Polski), Černý stav polský (Czarny Staw Polski), Malý stav polský (Mały Staw Polski), Přední stav polský (Przedni Staw Polski) a Volské kok (Wole Oko). Poslední pleso je přechodné a menší než ostatní, proto jméno údolí bere v úvahu pouze 5 největších ples.

Podbanské – Tichá dolina – Hladké sedlo – Dolina Pięciu Stawów Polskich

Přechod z Podbanskéko přes Tichou dolinu na Závory a Hladké sedlo a dolů do Dolina Pięciu Stawów Polskich na turistickou chatu Schronisko Górskie PTTK w Dolinie Pięciu Stawów Polskich

Tichá dolina se nachází v Západních Tatrách, kterou protéká Tichý potok. Tichá dolina se nachází v horní části Západních Tater směrem východ-západ, jež se postupně stáčí severojižním směrem. Vytváří hranici mezi geomorfologickými částmi Červené vrchy na severu, Liptovské Tatry na západě a Liptovské kopy na východě.

Sedlo Závory a Hladké sedlo na hranisi Slovenaka a Polska

Závory 1876 m je sedlo v západní části Vysokých Tater, které odděluje Liptovské kopy od hlavního vysokotatranského hřebene. Vedou do něj značené chodníky z Podbanského a Tří studánek.

Hladké sedlo 1994 m (polsky Gładka Przełęcz, maďarsky Sima-hágó, německy Glatter Pass) je jedno z nejnižších sedel v hlavním hřebeni Vysokých Tater a nachází se mezi Hladkým štítem a Valentkovou. Svahy od sedla spadají na polské straně do Doliny Pięciu Stawów Polskich a na slovenské do doliny Zadná Tichá (konec Tiché doliny). V roce 1889 vybudovalo Towarzystvo Tatrzańskie cestu z Doliny Pięciu Stawów Polskich přes Hladké sedlo do Tiché doliny.

Poznámka: V současné době je polská část stezky uzavřena, ale viditelná a minimálně využiváná. Oficiální a značená cesta je pouze na slovenské straně. Na sedle Závory a Hladkém sedle je klid od turistického ruchu a určitě tam potkáte kamzíky jak se toulají po svazích.

Dolina Pięciu Stawów Polskich (slovensky dolina Piatich Poľských plies, německy Tal der Polnischen Fünf Seen, maďarsky Lengyel-Öt-tó völgy) – dolina w polskich Tatrach Wysokich

Svinica

Svinica vrchol západního okraje Vysokých Tater

Vrchol Svinica (polsky Świnica) je prvním velkým vrcholem v hřebeni Vysokých Tater východně od Ľaliového sedla, které je odděluje od Západních Tater. Svinica je vysoká 2301 m a nachází se na hranici Polska a Slovenska a je přístupná po turistických značkách z polské strany od Zakopaného i ze slovenské strany z Podbanského přes Suché sedlo (Kasprowy wierch) a Ľaliové sedlo. Svinica je velmi oblíbeným a často navštěvovaným vrcholem pro zdatné turisty, za což vděčí zejména blízkosti horní stanice lanovky na Kasprovem vrchu a populární Orlí stezky, která se vyznačuje množstvím exponovaných míst s jištěním řetězy a řebříky. Vrchol Svinicy tvoří impozantní dominantu doliny Zadná Tichá a doliny Gasienicowa.

Video panoráma z vrcholu Svinica

Kościelec a Svinica – Vysoke Tatry jake neznate

Trasa na vrchol Svinica

zobraziť na mape
Z Zakopaného na Svinice je to 22 km se stoupáním 1500 m a časem kolem 9:10 hodin přes Murowaniec, Suché, Svinické sedlo na vrchol Svinice a zpět.

Mapa k vrcholu Svinica

Rysy

Rysy je hora ve Vysokých Tatrách

Rysy se nachází na slovensko-polské státní hranici v nadmořská výšce nejvyššího ze tří vrcholů 2503 metrů, severozápadní 2499 m, jihovýchodní 2473 m. Název Rysy pochází od slova pro štěrbinu, rys, skupina roklí západně od vrcholu Rysů na Žabím hřebeni. Rysy jsou přístupné ze slovenské strany od Popradského plesa Mengusovskou dolinou kolem ples a Chaty pod Rysy, výstup trvá zhruba 3:15 hodiny. Z Polska je výstup od Morskieho oka kolem Czarneho stawu pod Rysami, výstup s ohledem na značné převýšení trvá cca 4 hodiny.

Galerie fotografií z okilí Rysů

Rysy mapa tras na vrchol